Ústavní soud vyhlásil nález sp. zn. Pl ÚS 19/13, kterým rozhodl o neústavnosti vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 475/2012 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2013. Vykonatelnost nálezu však byla z důvodu zachování právní jistoty a stability systému financování zdravotní péče odložena na konec roku 2014, aby mohla být vyhláška použita ještě v příštím roce za účelem vyúčtování zdravotních služeb poskytnutých v roce 2013. Ústavní soud výslovně uvádí, že na povinnosti Ministerstva zdravotnictví vydat úhradovou vyhlášku pro rok 2014 se nic nemění; tato nová právní úprava však navíc musí reflektovat ústavně právní požadavky formulované v nálezu. Neústavnost stávající vyhlášky přitom Ústavní soud spatřuje mj. v tom, že tzv. regulační srážky jsou pro poskytovatele nepředvídatelné, neboť poskytovatel jejich výši často není vůbec schopen odhadnout, natož ovlivnit. Zdravotní pojišťovny navíc mohou zcela volně uvážit, zda a v jakém rozsahu regulační srážku uplatní, což může vést k selektivnímu uplatňování srážek a znevýhodňování některých poskytovatelů. Za základní a největší problém ovšem Ústavní soud považuje fakt, že úhradová vyhláška nerozlišuje mezi překročením objemu péče v důsledku skutečného plýtvání či nadužívání péče a v důsledku plnění zákonných povinností ze strany poskytovatele, přičemž v druhém případě ve vyhlášce absentuje nárok na dorovnání či kompenzaci. Napadená vyhláška je proto v rozporu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod a současně též ohrožuje právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny, neboť nutí poskytovatele, aby ve vlastním ekonomickém zájmu omezovali poskytovanou zdravotní péči (odkládali plánované operace a zákroky na další kalendářní rok) nebo se poskytování vyhýbali. V neposlední řadě Ústavní soud shledal neústavnost také v nerovném postavení smluvních a nesmluvních poskytovatelů při proplácení úhrad za poskytnutou neodkladnou péči, kdy v případě nesmluvních poskytovatelů se snižuje hodnota bodu na 75 % standardní hodnoty.

vyšlo ve Sbírce zákonů zákonné opatření Senátu č. 342/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Tímto právním předpisem se zvyšuje vyměřovací základ pojistného na všeobecné zdravotní pojištění u osoby, za kterou je plátcem pojistného na toto pojištění stát – tj. dochází ke zvýšení „platby státu za státní pojištěnce“, a to o necelých 9%. Vyměřovací základ se zvyšuje z 5.355 Kč na 5.829 Kč, což v přepočtu na osobu a měsíc činí 787 Kč namísto stávajících 723 Kč. Podle důvodové zprávy by tato změna měla v roce 2014 přinést do systému veřejného zdravotního pojištění cca 4,7 mld. Kč navíc. Legislativní proces však proběhl neočekávaně rychle a zákonné opatření nabylo účinnosti již k 1.11., tedy o dva měsíce dříve, než se očekávalo. To do systému v.z.p. přinese další (neplánované) zdroje navíc, ač s tímto výdajem letošní státní rozpočet nepočítá.

předložilo Ministerstvo zdravotnictví vládě ke schválení návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., jehož cílem je implementovat do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Téměř totožný návrh byl již jednou vládou schválen a projednáván v PS PČR jako sněmovní tisk 1057, ale v důsledku rozpuštění PS nebyl legislativní proces dokončen. Transpoziční lhůta pro směrnici uplynula dne 25. října 2013, směrnice se tedy tímto dnem stala součástí českého právního řádu a je přímo použitelná. Směrnice shrnuje a sjednocuje dosavadní judikaturu ESD týkající se volného pohybu služeb v oblasti poskytování zdravotní péče; evropští pojištěnci mohou čerpat zdravotní péči v kterémkoli členském státě za stejných podmínek jako doma a mají právo na náhradu vynaložených nákladů až do výše úhrady odpovídající hrazené péče v domovském státě. Vycestování za některou péčí lze podmínit předchozím souhlasem zdravotní pojišťovny – připravovaný zákon počítá s vydáním nařízení vlády, v němž bude obsažen seznam těchto předem schvalovaných přeshraničních zdravotních služeb.

představilo Ministerstvo zdravotnictví strategii reformy psychiatrické péče v ČR, která si klade za cíl zlepšit kvalitu života duševně nemocných.

bylo ukončeno meziresortní připomínkové řízení k návrhu novely zákona č. 48/1997 Sb., který reaguje na nedávný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 36/11, jenž uplynutím 31. prosince 2013 ruší regulační poplatek za lůžkovou péči (důvody zrušení jsou popsány níže v tomto přehledu). Cílem novely je zachování rovnováhy systému poskytování lůžkové péče i po 31. prosinci 2013. Navrhuje se stanovení regulačního poplatku za lůžkovou péči ve výši 60 Kč za kalendářní den s tím, že z povinnosti platit tento regulační poplatek budou osvobozeny děti do dne dovršení 18 let věku. Vypořádání připomínkového řízení nebylo prozatím zveřejněno.

ministr zdravotnictví Martin Holcát odmítl požadavek na úpravu úhradové vyhlášky pro rok 2013 s odůvodněním, že změna tohoto předpisu není z právních ani faktických důvodů možná. Ministr vyzval zástupce nemocnic i pojišťoven, aby se podíleli na přípravě vyhlášky pro rok příští s tím, že ministerstvo hodlá návrh této vyhlášky předložit do konce října. Zatím se tak ke dni uzávěrky tohoto monitoringu nestalo.

bylo ukončeno meziresortní připomínkové řízení k návrhu novely zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, a zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Návrhem novely se podle Ministerstva zdravotnictví sleduje zejména posílení zásad řádného hospodaření zdravotních pojišťoven, a to včetně kontroly a dohledu, a dále se navrhuje zjednodušit procesní pravidla pro tvorbu, projednávání a schvalování zdravotně pojistného plánu. Vypořádání připomínkového řízení nebylo prozatím zveřejněno.

byl ve Sbírce zákonů pod č. 238/2013 Sb. vyhlášen Nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2013 sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ke dni vyhlášení nálezu bylo zrušeno zákonné zmocňovací ustanovení, které umožňovalo označit ve vyhlášce ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, jež mohly být poskytovány jako částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Ke stejnému dni byly zrušeny i příslušné části dotčené vyhlášky č. 134/1998 Sb., seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a zákonné ustanovení umožňující zdravotní pojišťovně uložit poskytovateli pokutu v souvislosti s těmito „nadstandardy“. Zároveň Ústavní soud ke dni 31.12.2013 zrušil regulační poplatek za lůžkovou péči a další související ustanovení, včetně ustanovení týkajících se ukládání pokut poskytovateli zdravotní pojišťovnou. Zrušení právní úpravy „nadstandardů“ odůvodnil Ústavní soud tím, že právo občanů na hrazenou zdravotní péči garantované Listinou základních práv a svobod může být omezeno pouze zákonem; v tomto případě ovšem zákonodárce provedl hlavní část úpravy (tj. určení konkrétních nadstandardů) ve vyhlášce, což Ústavní soud shledal nedostatečným. Samotnou existenci legálně poskytované „nadstandardní“ zdravotní péče částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění ovšem Ústavní soud výslovně připustil jako možnou za předpokladu, že zákonodárce provede vymezení této péče zákonem. Pokud jde o regulační poplatek za lůžkovou péči, Ústavní soud konstatoval, že zvýšení o 2/3 již nelze považovat za marginální, a je tedy na místě se problematikou znovu zabývat. Ústavní soud shledal, že poplatek se platí za každou hospitalizaci bez ohledu na to, zda je pobyt na lůžku nedílnou součástí léčby, nebo zda se jedná v podstatě o hotelovou službu. A protože tedy není možné čerpat lůžkovou péči bezplatně ani v případech, kdy pro pojištěnce neexistuje jiná alternativa, a protože povinnost platit poplatek dopadá plošně na všechny (i znevýhodněné) osoby, a to bez jakýchkoliv finančních stropů či časových limitů, mohou se pacienti dostat do finančně neúnosné situace, což podle Ústavního soudu popírá podstatu solidarity. Co se týče pravomoci zdravotních pojišťoven ukládat pokuty poskytovatelům zdravotních služeb, Ústavní soud i vzhledem k maximální výši pokuty (1 mil. Kč) shledal, že dominantní postavení pojišťoven v kombinaci se sankční pravomocí zakládá již ústavně neakceptovatelnou nerovnost a není na straně poskytovatelů zdravotních služeb ničím vyváženo.

nabylo účinnosti nařízení vlády č. 210/2013 Sb., kterým se zvyšuje minimální mzda z dosavadních 8 000 Kč na 8 500 Kč. Následkem toho došlo jednak ke zvýšení pojistného na veřejné zdravotní pojištění placeného osobami bez zdanitelných příjmů, jednak ke zvýšení minimálního vyměřovacího základu zaměstnanců.

vláda v demisi přijala návrh zákona o zdravotnických prostředcích, který zakotvuje podmínky pro nakládání se zdravotnickými prostředky ve všech fázích jejich existence, počínaje posuzováním bezpečnosti a účinnosti přes výrobu, vstup na trh, distribuci, prodej a používání, až po jejich likvidaci. Z důvodu rozpuštění Poslanecké sněmovny PČR zatím legislativní proces nepokračuje.