Článek shrnuje dopad tří možných strategií přístupu k epidemii:

 

  • -žádná opatření
  • -částečné zpomalení epidemie pomocí individuální karantény nakažených a jejich kontaktů a omezení dopadu cestou ochrany zranitelných skupin
  • -důrazné zpomalení epidemie pomocí plošných opatření.

 

Rozdílem mezi scénáři  je zejména rychlost šíření infekce a tedy množství nemocných, se kterým se musí vyrovnat zdravotní systém. V obou prvních scénářích by byla několikanásobně překročena jeho maximální kapacita, což by mělo velký dopad na počet úmrtí, přestože celkovou mortalitu onemocnění odhadují autoři jen na 1%.

Autoři předpokládají, že do doby masového použití nově vyvinuté vakcíny či léku je jediným možným ukončením epidemie zvýšení odolnosti populace, tedy prodělání infekce a vytvoření protilátek. Tento předpoklad nemusí být správný, jak ukazuje příklad Číny, Jižní Korey či Taiwanu, které dokázaly šíření infekce téměř zastavit. Otázkou samozřejmě zůstává, zda se jim podaří zabránit propuknutí další vlny epidemie.

Česká republika, která (v porovnání s jinými evropskými zeměmi včas) zvolila plošná opatření, není podle současného vývoje počtu nakažených ohrožena rychlým kolapsem zdravotnictví. O tom, jak využít získaný čas k přípravě nemocnic na nárůst počtu případů v budoucnu referujeme v sekci „Opatření u poskytovatelů zdravotních služeb“.

V celé společnosti teď s cílem obnovy ekonomiky a alespoň částečně normálního života potřebujeme co nejdříve přejít na tzv. CHYTROU KARANTÉNU (model J. Korea, Taiwan,…). Konkrétně omezit plošná opatření, nahradit je pečlivým dohledáním kontaktů nakažených (například s pomocí mobilních operátorů), individuální či skupinovou karanténou a pečlivou individuální prevencí (roušky v uzavřených prostorách s více lidmi, rukavice v hromadné dopravě, desinfekce rukou,…). Omezení větších shromáždění by mělo zůstat. Chytrou karanténu bychom si měli udělat co nejsnesitelnější, protože v ní pravděpodobně budeme žít po řadu měsíců.

 

Dokument zde